Interpelace ministra školství - výuka plavání

Vážený pane ministře,

školní výuka plavání na našich základních školách položila svoje základy už koncem šedesátých let minulého století. Plavecká dovednost se stala nedílnou součástí základního vzdělání. Neúnavnou a systematickou prací byl vytvořen veřejností žádaný, propracovaný, účelný a prospěšný produkt, který téměř úplně odstranil plaveckou negramotnost v České republice a zachránil bezpočet lidských životů. Učinil setkání s vodním prostředím nejenom příjemným, ale hlavně bezpečným. V době, kdy přes veškerou snahu učitelů tělesné výchovy a pracovníků v tělovýchově, se neustále snižuje fyzická kondice, v době, kdy pediatři poukazují na zdravotní problémy mladé generace, máme tady systém výuky plavání žáků základních škol, který nám závidí vyspělá Evropa.

Ve všech regionech jsou vytvořeny optimální podmínky, které dělají výuku dostupnou pro všechny základní školy v ČR. Staví se aquaparky, rekonstruují se stávající bazénová zařízení, výrobci pomůcek přizpůsobili své produkty požadavkům moderní výuky. Plavecké školy různých zřizovatelů, za tímto účelem fungující, kontrolované řediteli škol, realizují výuku plavání podle školních vzdělávacích programů jednotlivých škol. Školní výuka plavání vytěžuje bazény především v dopoledních hodinách a poskytuje práci nejenom učitelům a instruktorům plavání, ale také zaměstnancům bazénů.

Se zánikem školních osnov, kde výuka plavání byla povinnou součástí předmětu tělesná výchova a s účinností Školského zákona číslo 561/2004 Sb., v platném znění, byla volba, jestli provádět základní výuku plavání či nikoliv, ponechána na ředitelích škol. Ani v tom nevidíme základní problém. Při rychlém šetření Ústavem pro informace ve vzdělávání pro MŠMT v roce 2008 se vyslovilo více jak 85 % ředitelů škol, že považují výuku plavání žáků základních škol za důležitou součást školního vzdělávacího programu.

Na financování výuky plavání se podílí rodiče, zřizovatelé a stát. Systém výuky plavání od předplavecké výuky dětí mateřských škol, přes základní plaveckou výuku žáků prvního stupně základních škol až po zdokonalovací plaveckou výuku je model, který rodiče oceňují a finančně se na jeho realizaci podílí. Zřizovatelé škol v oblasti provozních prostředků si plní svoje povinnosti beze zbytku a v letech enormně nízkých ONIV svou pomocí školám suplovali povinnosti státu a v mnohých případech zachraňovali systém výuky plavání. Až potud by se zdálo, že je vše v naprostém pořádku.

S největšími problémy se základní školy potýkají v oblasti financování samotné výuky. Velmi často ředitelé škol stojí před problémem momentální priority. Při své náročné práci řeší, jestli z nedostatečné výše ONIV, které jsou určené na neinvestiční výdaje, nakoupit stejně tak potřebné učební pomůcky nebo uhradit výuku plavání. Takové rozhodování vede v mnohých případech k nabourání systematičnosti výuky plavání žáků, k nabourávání samotného systému výuky plavání a k vynuceným změnám ve školním vzdělávacím programu.

Proto se, vážený pane ministře, ptám:

1. Bylo by možné v rámci ČR vyhlásit Rozvojový nebo Dotační program, který by přímo směřoval k podpoře školní výuky prioritně pro základní plaveckou výuku žáků základních škol, ale také pro předplaveckou výuku dětí mateřských škol? Podmínky by měly být nastaveny tak, aby se k těmto programům mohly připojit jednak mateřské školy, základní školy, ale také plavecké školy bez rozdílu zřizovatele.

2. Bylo by možné podpořit vyčleněnými prostředky výuku plavání žáků základních škol ze státního rozpočtu tak, aby tyto prostředky čerpaly školy, které mají základní výuku plavání ve svých školních vzdělávacích programech?

3. Bylo by možné zavést alespoň na 1. stupni ZŠ další hodinu tělesné výchovy, která by byla konkrétně určena na základní plaveckou výuku?

Vážený pane ministře,

Česká unie školního plavání je připravena spolupracovat ve všech oblastech, které souvisí se změnami ve výuce plavání žáků základních škol.